neděle 27. listopadu 2016

Vánoční trhy Olomouc 2016

Hezké odpoledne!
Jsem tu se slibovaným článkem s fotkami z Olomouce a jejími krásnými vánočními trhy. :) V Olomouci už jsem párkrát byla, ale nikdy ne kolem Vánoc a už vůbec ne přímo na trzích, ale tento rok jsme se rozhodli udělat si výlet a mrknout, jak to tam vypadá. Ze Zlína do Olomouce je to RegioJetem jen za stovku včetně zpáteční cesty, tak proč ne? :)

pondělí 21. listopadu 2016

Lenošíci dny

Dobré odpoledne,
dnes vyjímečně přidávám článek v pondělí. :) V práci jsem dneska pobyla jen tak zhruba do oběda a pak pádila k doktorce, odkud už se nevyplácelo se do práce vracet, tak jsem se dostala domů o něco dřív, než obvykle.

Poslední dobou se až na pár výjimek nedělo nic moc zajímavého, protože bylo venku docela ošklivě, ale aspoň jsem čas doma využila na věci, ke kterým se jinak nedostanu.

Předminulý víkend to ještě s počasím nebylo tak tragické, takže jsem po pracovním týdnu (který byl docela náročný, ale pátek už jsem trochu flákala a jela si na novém albu od Jelenů (kdo neznáte, mazejte si to poslechnout!) v sobotu vytáhla přítele na snídani do kavárny a odpoledne jsme vyrazili do památníku ve Starém Městě a ještě jsme i stihli pouštět draka. Tento rok sice opožděně, ale přece. No a lítal. A jak! :)



Následující týden, který včera skončil byl už docela pohodový, navíc ve čtvrtek státní svátek a volno, tak to bylo hned příjemnější. :) Ve středu jsme zajeli Katce vrátit věci, co nám pujčila pro Rozárku /viz. minulý článek/ a trochu jsme zase pokecali o její skoro-kavárně. No, nemají to jednoduché, fakt jim moc přeju, ať už jde všechno hladce a ať už si co nejdřív sedí v kavárničce s kočičkama a koukají na výsledek. Mě z toho jde hlava kolem, jen co Katty poslouchám.

malá vsuvka: Pokud máte doma nějaké věci pro kočičky, které nevyužijete a chcete udělat dobrý skutek, kavárně se hodí po domluvě snad cokoliv, takže bude super, když pomůžete a třeba něco pošlete nebo zavezete. Určitě se můžete domluvit přímo s Katty - kontakt najdete na konci mého článku o této kavárně - TU.

Čtvrtek jsem trávila spíš lenošením a sledováním filmů. Doháněla jsem, co jsem chtěla vidět a neměla na to čas, protože buď jsem v práci a nebo o víkendech spíš výletuju po venku, takže málokdy jsem celý den doma. Pokud hledáte nějaké tipy, já si hodnotím filmy na ČSFD - tady.

O víkendu se toho moc nezměnilo, akorát v sobotu jsme vyrazili do kina na Fantastická zvířata a kde je najít. No a já byla docela spoko, takže můžu asi jen doporučit. :)

Jinak jsem si jen tak odpočívala, přemýšlela, poslouchala hudbu a trochu studovala časopis o focení a cvakala. Taky máte na přelomu podzimu a zimy takovou nostalgickou, přemýšlivou a zároveň kreativní náladu nebo to tak mám jen já? Možná to je prostě i tím, že je v ošklivém počasí člověk tak nějak víc doma a v klidu, není tolik rozlítaný, jako třeba v létě a má víc času sám se sebou, nevím. :)


Včera k večeru jsem ještě kula nové cestovní plány, jak dlouhodobé, tak krátkodobé. Třeba tuto sobotu vyrážíme do Olomouce a pak ještě do konce roku chceme stihnout Prahu. Tak se těším, až posbírám trochu vánoční atmosféry a hlavně nějaké fotky po těchto městech. :)

No, jak to tak po sobě čtu, mám nějaké rozutíkané myšlenky, tak ani nevím, jestli z toho článku něco budete mít. Poslední dva týdny mi to v mysli skáče od jednoho k druhému. No, příště třeba s článkem o Olomouci a trochu smysluplněji, uvidíme. ;) Teď jdu mysl trochu uklidnit čtením, dneska ke mně konečně dorazila kniha Pokoj. Film byl dost dobrý, tak jsem na to čtení zvědavá. :)


 

pátek 28. října 2016

Krásný pocit na duši

Dneska pro vás mám příběh o jednom výjimečném stvořeníčku, které jsem před několika dny potkala. :)

Minulé úterý jsem kolem 6 hodiny vyrazila směr práce. Pěšky jako vždycky a s audioknihou Harryho Pottera v uších. U Prioru jsem ale zahlédla pod zaparkovanými auty nějaký pohyb a co nevidím - kotě. Sundám sluchátka a slyším jak na mě naléhavě mňouká a dává mi najevo, ať nechodím pryč, že tam nechce zůstat samo. První jsem byla docela v šoku - kde se tam takový drobek vzal, co dělá v takové zimě v naprostém centru města, jen kousek od jedné z hlavních nejrušnějších křižovatek? Co mám dělat? Musím přece do práce, ale nemůžu ho tu nechat jen tak. Obešla jsem auta a hledala, jestli někde není nějaká další kočka nebo někdo, kdo kotě nahání. Ale nikde nikdo. Všude jen tma a zima. Přiblížila jsem se ke kotěti, abych se koukla, jestli mu něco není. První uhýbalo, ale brzy se nechalo chytit, vzít do náruče a pohladit. Vypadalo v pořádku, ale při mé povaze jsem neměla moc na výběr, tak jsem se holt s tímhle miláčkem v náručí otočila a šla zpátky domů. Ono se to beze mě jednou v práci nezblázní. Kotě se klidně nechalo nést, sem tam mňouklo, ale vypadalo, že je fakt rádo za teplou náruč.

Když jsem po pár minutách dorazila domů, jala jsem se šelmičku krmit. Měla hlad jak Brno a když jsem otevírala konzervu s tuňákem, neustále mňoukala. Pak všechno zhltla, mňoukání utichlo, spokojeně se nám uvelebila na gauči a s vrněním se nechala hladit až usnula. No, holt budeš u nás, rozhodla jsem a poslala její fotku příteli se vzkazem "nebij mě prosím!". :))

Přítel je naštěstí s kočičkama v pohodě a má je rád, i když první nebyl vůbec nadšený, že máme doma takového nalezenečka z ulice. Naštěstí kotě vypadalo opravdu zdravě, je velice přátelské, mazlivé, prostě roztomilouš. Nakonec se s ním taky skamarádil.


No, bohužel u nás kočička nemohla zůstat moc dlouho. Na jednu stranu to je fakt strašlivý miláček a nejhodnější kočka, jakou jsem kdy poznala. Na záchod chodila bez problémů, papala taky pěkně, občas si chtěla hrát ale uměla se zabavit i sama. Většinu dne prospala a když nedělala ani jedno z toho, chodila si pořád pro pomazlení a neskutečně dávala najevo to, jak je ráda, že jí poskytujeme azyl. Na druhou stranu si nemyslím, že by u nás kočička měla dlouhodobě vše, co potřebuje. Jednak máme malý byt, celkově docela nevhodný pro kočku, jednak máme osmáčky, kteří potřebují taky občas "vyvenčit" po obýváku, aby měli pohyb (a ne že by se s nima nechtěla kamarádit, to jo, ale pustit je všechny společně bych neriskla :D), navíc býváme opravdu dlouho v práci a jezdíme často na víkendy pryč, takže by kočička bývala hodně sama nebo bychom ji museli pořád převážet, což pro kočky není nic dobrého. Proto jsem hned podnikla několik akcí, abych našla původního, případně nového majitele pro tohohle mazlíka.



Ještě ten den jsem kočičku vyvěsila na facebook s několika fotkami, kde měla nařízeno se tvářit co nejroztomileji, ale to jí šlo úplně samo. Druhý den jsem se pro jistotu domluvila s Katkou, která bude za měsíc otevírat kočičí kavárnu v Kroměříži (o které jsem psala nedávno TU a ještě o ní psát budu!), že pokud by se nepodařilo, má u nich v kavárně kočička místečko a do té doby ji pohlídáme a pak půjde tam. Taky jsem kolem Prioru vyvěsila letáčky, že se našlo kotě s kontaktem, kam se mohl majitel ozvat. Nechala jsem nález vyhlásit v místím rádiu, napsala do depozita a útulku, aby měli info, kdyby se po ní majitel ptal tam. No ale nic, několik dní jedno velké NIC. Takže to bylo jasné - tohle drahocenné nevinné stvoření tam prostě někdo nechal schválně. Pokud by někdo kočičku opravdu sháněl, stačí se jen zeptat v místím útulku, což napadne každého, kdo mazlíka ztratí. Ale nikdo se neptal. Lidi, přejela bych vás bagrem, dvakrát, třikrát! Nikdy nepochopím, jak toto může člověk udělat. Takový prcek. Němá tvář, která si nemá moc jak sama pomoct, když ji najednou hodíte do zimy do úplně cizího prostředí. Sakra!!

Rozhodla jsem se, že se pokusím najít kočičce rovnou nový domov. Kavárna byla mojí zálohou, ale chtěla jsem to zkusit vyřešit hned, aby to pro ni bylo co nejjednodušší. Strašně, strašně moc jsem jí po tomhle přála skvělý domov s milujícíma páníčkama. Pod příspěvkem na facebooku, který sdílelo skoro 300 lidí jsem poptávala ty, kteří by kočičce toto mohli dát. A mile mě překvapilo, když se ozvali hned 4 zájemci! :) No a z nich jsem vybrala asi jak nejlíp jsem mohla. :) 

Ještě pár dní u nás koťátko pobylo, já mu koupila nějakou tu hračku, granulky, plno mlsek a kapsiček a co jsem nekoupila, to jsem pujčila. Kotě jsme krmili, rozmazlovali, zakutávali do dečky, hráli si ním, povídali na něj. A ono nám děkovalo pravidelnýma dávkama roztomilosti a masáží tlapičkama. :)) No a tadáá - tuto středu si paní pro kočičku přijela! Vybírala jí jméno a padlo i jméno Rozárka (jak příhodné, takto se jmenovala moje prababička :)). No a i když nakonec paní zvolila jméno jiné, pro mě už to Rozárka navždy zůstane.

No, po rozhovoru s paní jsem věděla, že je to ono. Je to ono, co jsem pro Rozárku chtěla. Paní je šíleně zlatá, samozřejmostí pro ni bylo, že kočičku vezme co nejdřív k veterináři na běžnou kontrolu, všechno brala naprosto skvěle. Přijala ji k sobě do domku, kde už jednu kočku má a k tomu dva malé psíky. Všichni prý moc přátelští a určitě ji mezi sebe vezmou. Pro paní nebyl problém ani to, že Rozárka malinko nastydla. Hned vystřelila s tím, že má doma kapky do očí a že to nic není a zvládne to. Dokonce mi ještě chtěla dovézt něco za odměnu, při tom vůbec není proč, protože já jsem vděčná jí, že kočičce dala domov a všechno klaplo. :) No a mám už od paní i zprávy, že je Rozárka zabydlená, v novém domově si zvyká, řádí běháním po schodech nahoru a dolů, válí se v posteli a snad je a bude šťastná. :)


No a ještě to má celé malou dohru. Když jsem psala, že mám více zájemců, ozvaly se mi dvě slečny, že mají také kočičky k umístění a jestli bych jim na zbylé zájemce nedala kontakt. A tak se povedlo umístit ještě jednoho kocourka, který se přitoulal do stájí a dvě kočičky - sestry, které se narodily přitoulané kočcce a jdou do nového domova společně. :)

Nějak ani nedokážu vyjádřit tu radost, co v sobě mám. Je přenádherný pocit takhle někomu pomoct. Tahle malinká stvořeníčka jsou opravdu tak bezbranná, že jsou na naší pomoci závislé, pokud je někdo nechá jen tak na ulici. POMÁHEJTE, když to někdo potřebuje! A hlavně prosím nevyhazujte kočičky na ulici!! Ne, ne, ne!! Bohužel tenhle krásný příběh je jedním z mála, kočiček bez domova je strašná spousta. Ale jedna malá pomoc k druhé malé pomoci a hned je šťastných kočiček víc. :)

Rozárko, přeju ti strašně, strašně moc krásný kočičí život plný teplých místeček na spaní, dobrého jídla, hraček a lásky!! Jsem moc ráda, že jsem ti mohla pomoct! :) Mám z toho krásný pocit na duši a navždycky hezkou vzpomínku.


Jestli tenhle pocit chcete, taky - jakože ho můžu fakt, fakt moc doporučit - jak už jsem psala - pomáhejte! Oplatí se to, fakt že jo. Možná jsem utratila několik stovek za péči o Rozárku a to, aby měla u nás vše nejlepší, ale vůbec mě to nemrzí, protože za ten pocit a její spokojený pohled a vrnění to stálo - a jo a jo a jo!! :)



Ještě několik mých poděkování:
  • Velké DÍKY mému příteli, že kočičku nevyhodil na ulici i společně se mnou, když jsem ji donesla domů. :)) Prostě pochopil to, že jí chci pomoct, že mi to dělá radost, že ona to potřebuje a nechal mě při tom, dokonce mi v tom pomohl. Takového chlapa prostě doma chcete! :)
  • Moc, moc děkuju Katce za půjčení nějakých věcí pro kočičku a pár cenných rad, alespoň jsme se konečně potkali i osobně a jsem za to fakt ráda!
  • Největší děkovačka patří paní R. za to, že Rozárce poskytla nový domov. 
  • A taky děkuju všem ostatním, kteří když můžou, tak  pomůžou a sdíleli mi příspěvek, ptali se známých a nebo se dokonce sami o nějakou tu kočičku přihlásili! A těm, co se snaží i jinak jakékoliv němé tváři pomoct.